Rubrika: Akatsuki

17.12.2022

Dne 17.12. jsme se tradičně vydali na Lysou horu. Sraz byl po sedmé hodině u zámku a pak jsme hned vyrazili busem číslo 76 na Svinov-Nádraží. Náš vlak měl 15 minut zpoždění, tak jsme stihli zahrát pár her. Konečná zastávka byla Ostravice. Začali jsme vycházet ale asi po 15 minutách jsme zjistili, že určitý člen vlků byl unavený, tak jsme si dali první pauzu. Po dvou strmých zkratkách jsme se zastavili a ozdobili jsme zvířátkům vánoční stromek jablky, mrkvemi, semínky, zelím, apod. Potom jsme se sesbírali a vyrazili jsme dál velkým sněhem na vrchol. Motivace od všech: jídlo. Kousek od cíle nás každý, kterého jsme potkali podporoval. Na vrchu jsme si dali chálec a sjeli jsme šupem dolů na lopatách a igelitových taškách. Já, Štěpa a Ráďa jsme ale ještě chtěli stihnout horkou čokoládu v COKAFE výslovnost podle Štepy [kokafe]. Na nádraží nás milý pán informoval, že náš spoj ve Frýdlantu nepojede. Ve Frýdlantu nám paní řekla, že snad by mohl jet ten za hodinu. Tak jsme se ve Frýdlantu usadili do hospůdky a zahráli jsme super hru desítka. Po dlouhém čekání nám konečně jel vlak, se kterým jsme taktéž bohužel měli zpoždění. Na Svinovském nádraží jsme měli pouze 1 minutu na přestup, ale i se skoro nulovými šancemi jsme bus stihli ( jsme borci!). Zakončení se nekonalo nástupem ale rozlučováním a přáním všem hezké vánoce.
Tato výprava bylo suprová a moc jsem si ji užila
Gabča

9.12.2022

Dne 9.12. se sešly všechny oddíly našeho střediska na Vánočce na skautské základně Pocheň. V pátek večer jsme vyrazily na autobus, který měl bohužel zpoždění, kvůli kterému jsme málem nestihli vlak. Nakonec jsme ho stihli a ještě dvakrát jsme přestupovali do jiného vlaku. Když jsme konečně dorazili na místo, jemně sněžilo. Vybalili jsme se a oddíl Lišky a Mimuti mezitím připravili večeři. V průběhu noci jsme měli hlídky na oheň, který jsme si museli udělat v kotli, abychom měli v klubovně teplo.
Další den jsme měli budíček v 7⁰⁰, ale já se zbudila už dříve. Vyrazili jsme na rozcvičku a potom na snídani. Po snídani jsme se oba oddíly seznámili a taky jsme hráli nějaké hry. Když jsme se přemístili ven, rozpoutali jsme koulovou bitvu na dva týmy a poté si dali soutěž ve stavění sněhuláků. Všichni už jsme byli promrzlí, a proto jsme se přesunuli dovnitř, kde byl oddílový program. Později jsme se si zahráli karetní hru Bang, která mi mimochodem docela jde. Někteří se ji trpce učili hrát. Odpoledne náš oddíl připravil bramborový salát. Pote jsme se převlékli do krojů. Po večeři jsme si ještě rozdali losovací metodou dárečky (já jsem dostala nahřívací polštářek), potom jsme se přesunuli k písničkám a kytaře, kterou přerusilo rychlo vystoupení našich herců, při kterém jsme se velmi pobavili. Nakonec jsme se však přesunuli do postele, ale někteří si ještě chvíli povídali.
V neděli 11.12. jsme měli budíček až v 7³⁰, což mě velmi překvapilo. Dali jsme si rychlou rozcvičku, slavnostní nástup a nakonec snídani, na kterou jsem neměla moc čas, protože jsem z výpravy musela odjet o chvíli dřív (celá družina Štik). Naše cesta domů byla pohodová a velmi zábavná, takže v závěru jsem si výpravu moc užila.
Ami

3.12.2022

Dne 3. 12. se neohrožení členi oddílu vydali na výlet plný nástrah a nebezpečí. Cílem bylo se dostat na Velký Javorník. Start výpravy započal u Klimkovického zámku, kde jsme se seskupili a nasedli do autobusu linky 76. Cílová zastávka linky 76 byl Svinov nádraží. Následně jsme přestoupili do dalšího autobusu, který nás dovezl přímo pod vrchol.
Všichni jsme byli připraveni se postavit vstříc tomuto dobrodružství a tak jsme se vydali na cestu. Hned po startu jsme zjistili, že si náš v vůdce cesty spletl strany a vydal se na Radhošť místo na Velký Javorník. Už jsme si mysleli, že nás nic nemůže zaskočit, ale najednou se z ničeho nic všem našim rádcům podvrtnul kotník a my je museli ošetřit. Toto se však nestalo naposled, jelikož po cestě kromě povídání jsme si museli zkusit ošetřit řeznou ránu a vypíchlé oko. Když jsme se dostali na vrchol, vyšli jsme si na rozhlednu a dali si polévku, hranolky a kofolu na posilnění v místní horské hospůdce. Cesta dolů už byla pohodová. Když jsme dorazili na nádraží, rovnou jsme bez čekání nastoupili do vlaku a vyjeli. Cestu vlakem nám ale znepříjemnila ztráta vlajky Jezevců, která byla nešťastnou náhodou zlomena v půlce nejmenovaným členem družiny vlků. Když jsme dojeli na nádraží Ostrava-Svinov, nastoupili jsme opět do autobusové linky číslo 76 a následně jsme rozloučili pokřikem opět před zámkem v Klimkovicích, kde naše výprava taky započala. I když jsem po této výpravě onemocněl tak jsem si ji náramně užil a už se těším na další.
Štěpa

19.11.2022

Dne 19. listopadu jsme se vydali na výpravu z Vítkova přes Anino údolí až do Hradce nad Moravicí. Sraz byl v 6 hodin před Zámkem. Za chvíli nám jel bus do Svinova. S vlakem to na sebe navazovalo velmi dobře, takže jsme nemuseli čekat. Když jsme dorazili do Vítkova, měli jsme za úkol dojít co nejrychleji po družinách bez použití map na zříceninu Vikštejn. Jakmile jsme se všichni sešli, zahráli jsme si několik druhů schovek. Potom jsme se vydali do Anina údolí a vyrazili jsme směr Hradec nad Moravicí. Když nastal čas oběda, museli jsme si rozdělat oheň, abychom si mohli upéct buřty. Úkol to byl sice těžký – mokré a zmrzlé dřevo, všude byl sníh, ale nakonec jsme to zvládli a všichni jsme si pochutnali. Po cestě zpátky jsme se zastavili U Čápa. Takové místní občerstvovací místo. Jelikož některým byla zima (včetně mě), tak jsme si dali čajíček a horkou čokoládu. Pak už nás čekalo necelých 8 km na nádraží a čekala nás cesta domů. Výpravu jsem si moc moc užila a už se těším na další.

Izi

21. – 23.10.2022

Je pátek 21. října a oddíl vyráží na výpravu a do Litomyšle. Sice mám obavy, že se nebudu mít s kým bavit, ale nakonec to byl úplný opak. Jako každý týden byla schůzka od 15:30. Nakonec trvala jen tak 45 minut. Klasicky jsme jeli busem na Svinovské nádraží. Prvním vlakem jsme dojeli na nádraží Česká Třebová. Od tama jsme jeli busem rovnou do Litomyšle. Měli jsme štěstí, jelikož zastávka byla přímo u Billy a naše takzvaná klubovna hned za rohem. Večer jsme šli ještě nakupovat. Pak jsme se šli zabydlet a večeři všichni měli ještě od maminek. Udělali jsme si tajnou schůzku s čajem a já, která si vybrala roli kuchaře ( nebyla to dobrá volba) jsem musela ještě dělat těsto na palačinky, které jsme měli na snídani. Mezi tím se už pustil film Nedotknutelní. Ráno Hrdina předal rozcvičku oslavencovi Krtkovi. Na snídani byly už zmíněné palačinky a hned po snídani jsme vyrazili do města. Prvně jsme se šli kouknout do zámeckých zahrad a pak na samotný zámek i s prohlídkou. Byla moc fajn. Pak jsme šli počilovat do klubovny a dali si oběd. Po obědě jsme si šli zahrát naši novou hru kopací vybíjenou a hned potom jsme vyrazili do rodného domu Bedřicha Smetany. Prohlídka byla zde moc fajn a dokonce jsme si i někteří z nás zacvičili na hudební nástroj. Po cestě zpátky jsme se zastavili na hřišti u řeky a chvíli jsme si tam pohráli. V klubovně jsme si řekli pár organizačních věcí. Rozdělili jsme se na 2 skupiny: 1. Bang 2. Sprcha
Hrdina se totiž rozhodl nás naučit hru Bang! Potom nás čekala ultra schovka za tmy. Večer jsme si pustili animák Mimoňi. Další den ráno jsme dělali vaječinu a pak jsme zase vyrazili do města na poslední procházku. Po pár kilometrech jsme se otočili a šli jsme zpátky. Po cestě si ale někteří z nás uvědomili, že nemají chálku do vlaku. Tak jsme se zastavili ještě v Bille. Potom jsme jen pouklízeli klubovnu a vyrazili jsme na autobusovou zastávku. Ujeli jsme pár zastávek a dokonce jsme i naši přejeli, takže jsme sprintovali na nádraží Ústí N. O. Potom jsme měli už jen nerušenou jízdu vlakem zpátky domů.
Tuhle výpravu jsme si mooc užila a přijeli jsme domů všichni zdraví a spokojení

Gabča

1.10.2022

Ustáli 20 km, oblast výskytu divokých šelem a ztrátu družinových vlajek. 10 odvážných členů 25. oddílu.

Píše se 1.říjen. Skupina prozatím 6 členů našeho oddílu se pod vedením Hrdiny setkává před zámkem. Ačkoli je tma a všem běhá mráz po zádech, vdáli je zcela prokazatelně vidět přijíždějící auto. Z červeného vozu vystupuje neznámé značky vystupuje Ozvěna. „Máme všechny.“, myslel jsem si. S pohledem do Hrdinových očích jsem však věděl že něco není v pořádku. „Kde je Hynek?“, ozvalo se chraplavým hlasem za mým pravým ramenem. Během několika sekund již Štěpa, jeden z těch statnějších v naší skupině, s Hynkem navázal telefonické spojení. Telefon však v mžiku přebírá Hrdina. Ihned co to vypl jsme měli jasno. Zůstalo nás tak jen 8. Měli jsme tak potenciálně všechny. Šli jsme tedy do parku. Každým krokem jsem cítil větší vlhkost. Mrazivý vánek nás však neodradil. Člověk by se ani nenadál a už stavíme stánky. Práce to nebyla snadná, ale když jsme si uvědomili, že máme používat šrouby, přestalo nám to padat. A vlastně nám to šlo i celkem od ruky. Jelikož toto není ideální obsah do tohoto románu, vezmeme to šupem. Stánky jsme postavili. A co lépe, stihli jsme i bus. V něm se Krtek rozhodl. Výprava bude tentokrát hon na npc. Již si nepamatuji, co mu na to kdo řekl, ale vím, že někdy v té době asi řidič omylem nepřeřadil a znělo to jako v letadle. Hned na Svinově jsme nastoupili na vlak. Respektive na silniční vlak. Byla to cool cesta. Přestupovali jsme ve Frýdku-Místku. Teď už na opravdový (ne výlukový. Osudové bylo vystoupit právě pod Kněhyní. My, Jezevci, tu ztratili svou vlajku. Cesta byla celkem krutá, jelikož i Vlci později svou vlajku ztratili. Dosáhli jsme však jak Kněhyně, tak Pusteven. A taky jsme měli guláš. To jídlo bylo pořádně fresh, mám ho rád. <3 Inu cesta dolů byla ale strmá.. Ačkoli nevím kolikrát přesně spadl Krtek, je to podle mě tak trojmístné číslo. Každopádně nakonec jsme to všechno zvládli, sjeli lanovkou a šup už jsme byli v buse. Cesta byla příjemná, ve Svinově se však několik členů našeho oddílu (typicky včetně Krtka) pokusilo zaútočit na Minit těsně před jeho státním svátkem. Pak už jsem jel vyrazili domů.

Za oddíl vám dnes povídal Honza

17.9.2022

V sobotu 17. 9. jsme se vydali na dny NATO. Sraz na výpravu byl v 6:40 a autobus odjížděl 6:50. Autobusem jsme jeli do Polanky na vlakové nádraží. Naž vlak přijel, zahráli jsme si městečko Palermo a mrkacího vraha. Do vlaku jsme se nakonec nemohli dostat, neboť byl narvaný. Jeli jsme tím pádem na Svinov, kde jsme nastoupili na vlak, který nebyl tak plný a my si i sedli. Když jsme konečně dorazili do Mošnova, čekala nás dlouhá cesta do areálu. U vstupu byla dlouhá řada ve které byli všichni na sobě namáčknutí. Když jsme se dostali přes kontrolu, tak to bylo super. Např. Prošli jsme se obřím letadlem, podívali se na scénu přepadení autobusu, a nebo jsme byli v německých tancích. Potom jsme už ale museli bohužel jít, protože nám jel vlak. Cesta zpátky byla taky dlouhá. Ve vlaku jsem bohužel ztratil kšiltovku a Rak nemohl najít mobil. Nakonec se zjistilo, že ho ztratil někde v areálu, protože Rakova mamka volala Hrdinovi, že ho mají u sebe policajti. Na Svinově jsme si zašli na Minit a pak už jenom počkali na bus do Klimkovic.
Krtek

11.9.2022

Skautský rok jsme tentokrát zahájili procházkou v Kunčicích pod Ondřejníkem. Po dlouhé cestě vlakem a autobusem jsme stanuli před velkou horou. Doufali jsme, že si po šlapání do prudkého kopce na chvilku odpočineme, byli jsme však vyvedeni z omylu výzvou, rozdělat oheň do pěti minut. Problémy začaly hned poté. Všechno dřevo bylo úplně promočené a při snaze ho zapálit většina z nás rychle vypotřebovala všechny sirky. Musel nám být prodloužen čas, ale i tak to nakonec jako jediní zvládli Jezevci, i když se jim při řezání pilin zranil člen. Tolik krve už dlouho nikdo z nás neviděl. Dále jsme dostávali otázky za bodíky, které se nakonec sečetly. Cenu v podobě akoinu vyhrály Lišky. Po vystoupání kamenitého svahu jsme došli na vrchol Skalky. Tam bylo opět potřeba rozdělat oheň tentokrát pro opékání špekáčků. Samozřejmě jsme se zase setkali s neúspěchem. Nakonec i přes dlouhou snahu přišly na řadu vařiče a párky se uvařily v ešusech. Cesta zpátky už nebyla tak namáhavá, proto byl i větší prostor všímat si úžasného výhledu, který nám navíc předtím zakrýval mrak. Čas jsme si krátili zpěvem různých písniček a reklam. Ty se nám tak zalíbily, že jsme ty nejlepší tanečníky/zpěváky museli natočit. V lese jsme párkrát špatně odbočili, ale nakonec jsme našli správnou stezku. Přesto si někteří stále mysleli, že jdeme špatně, takže toho škodolibí vedoucí a rádce využili a členy potrollili. Chudáci si mysleli, že se jdeme pouze podívat do hospody a pak že se budeme muset zase vracet do kopce. Silnice nás dále zavedla k Ogarovi, velice pěkné restauraci, kde si někteří z nás dali kofolu. Zde také, kvůli chybějícímu A v nápisu, vznikla hláška „Ogar se ogrrrrrrcal a teď je z něho Ogr“. Jako zábavu při občerstvení se konal velký souboj Krtka a Štěpy, který pokračoval až na nádraží. Při čekání na vlak jsme si zahráli pár vyplňovacích her, které doprovázelo neustále pošťuchování Krťase. Po celém dni byli někteří tak unavení, že cestou usnuli. Co více dodat. Na Svinově jsme klasicky vykoupili obchod s Minitkami a jeli domů.
Výpravu jsme si všichni hrozně moc užili a já doufám, že takto nebo ještě lépe budou vypadat i ty další.

Verča